-> Bukaj 18.01.24 13:41:51:
Odpověď je na to složitá.
Na straně výroby můžeš jít několika směry:
Prodávat na burze v krátkodobejch a/nebo dlouhodobejch kontraktech.
Mít bilaterální kontrakt výrobce-odběratel.
Jako výrobce tě zajímá jen to, abys měl co největší zisk při přijatelné míře rizika (pokud si veškerou výrobu elektrárny necháš jen na krátkodobej trh, kterej je zrovna nejvýhodnější, může se ti stát, že elektřinu za svou cenu buď žádnou neprodáš a nebo budeš muset jít s cenou dolů).
Pokud ti do toho stát zasáhne a nařídí ti, že musíš prodávat za takovou cenu, takovýmu odběrateli, logicky výrobci klesne zisk, odsere to cena jeho akcií a výrobci se to rozhodně líbit nebude. Viz EDF a Slovenské Elektrárně, nebo Orlen v Polsku (v polské energetice se neorientuju). Tento zásah je skrytá dotace, protože nutíš výrobce prodávat pod tržní cenou.
Ceny distribuce budou záviset na tom, jak podinvestovaná je infrastruktura, jak vyladěná je energetika a kolik stojí držet elektrizační soustavu na uzdě. Všechno z toho jednoznačně zhoršují OZE.
U nás nemáme monopolní ani výrobce, ani distributory (pravda, na daném distribučním území je logicky jedna firma, ale cenová rozhodnutí stanovuje ERÚ) a už vůbec ne prodejce elektřiny, kterým může být v podstatě kdokoliv. Zásadním nákladem pro prodejce je to, kde, kdy, za jakou cenu a kolik elektřiny nakoupí. Firmy s rizikovější obchodní politikou mají tyto náklady většinou nižší (do prvního průseru), solidní, velké firmy jsou konzervativnější, mají tyto náklady vyšší a jelikož mají značnou část trhu, nemusí se ani s marží zas tak podbízet, jako nějaké rychlokvašky, které nikdo nezná.
Jak do toho v cizině vstupují jednotlivé vlády a jakým způsobem elektřinu daní nebo obohacujou o poplatky či dotace, netuším.
Nicméně našel jsem jeden graf. Pamatuju si, jak byli všichni na větvi, že v Nizozemsku v době, kdy nám vystřelila cena elektřiny o násobky, cena klesla o xx procent.