Topol-m

zajimave,rekl bych

Topol-M: Balistická raketa pro 21. století

Ruská Raketová vojska strategického nasazení (RVSN) oficiálně zařadila do výzbroje mobilní mezikontinentální balistické rakety Topol-M. Raketová divize na základně Tejkovo disponuje prvními třemi sériovými střelami. Tato ruská zbraň bývá označována za nejlepší svého druhu na světě a zpravodajská média často spojují její vstup do výzbroje s americkou protiraketovou obranou. Je tomu ale skutečně tak?

Nezastavitelná zbraň
Je nutné jednoznačně konstatovat, že střela Topol-M (v kódu NATO označovaná jako SS-27) je skutečně nejlepší mezikontinentální balistickou raketou na světě. Už původní typ RS-12M Topol (SS-25 Sickle) se přinejmenším vyrovnal americkým raketám Minuteman a současná podoba Topol-M posouvá možnosti této kategorie zbraní ještě dále. Existuje ve dvou verzích, kterými jsou samohybná RS-12M1 a statická RS-12M2 pro podzemní sila. Hlavní pozornost je věnována právě mobilní verzi, která nedávno dosáhla bojeschopnosti.
Topol-M je konvenčně řešená třístupňová balistická raketa s motory na tuhé pohonné látky a doletem přibližně 10 500 km. Standardně má jednu termonukleární hlavici o ekvivalentu 550 kilotun, ale v případě potřeby může dopravit až šest samostatně naváděných jaderných hlavic. Topol-M vyniká zejména schopnostmi těchto hlavic, které mohou v závěrečné fázi letu velmi prudce manévrovat, používají rušiče, vypouštějí klamné cíle a odolávají elektromagnetickým impulsům i přímému fyzickému poškození pláště.
Topol-M může namísto klasické hlavice nést i hypersonické těleso s vlastním pohonem, které v horních vrstvách atmosféry dosahuje rychlosti asi 4800 m/s, tj. 14násobku rychlosti zvuku! Podle tvrzení ruských představitelů i názorů západních expertů je Topol-M schopen překonat jakoukoli protiraketovou obranu, a to i vícevrstvou. Sami Rusové během testů zjistili, že i pro jejich obranné systémy je Topol-M vysoce obtížným cílem.

Plány do budoucnosti
První statické střely RS-12M2 Topol-M byly umístěny do podzemních sil v roce 1997 a od té doby dosáhlo bojeschopnosti pět pluků s přibližně padesáti raketami. V polovině 90. let bylo rozhodnuto o vývoji samohybné verze RS-12M1 Topol-M, která byla otestována v roce 2000. Všechny starší mobilní střely včetně typu Topol lze odpálit pouze z předem stanovených míst, zatímco Topol-M může být díky svému špičkovému navigačnímu systému vypuštěn doslova odkudkoli. To spolu s pohyblivostí a obtížnou zjistitelností odpalovacího zařízení mimořádně komplikuje zničení rakety ještě na zemi.
Každý rok má být zařazeno do služby nejméně pět statických raket Topol-M a tři samohybné. Rusko tak doufá, že v roce 2015 bude Topol-M hlavním typem jeho strategických sil a v roce 2020 budou RVSN vyzbrojeny už pouze těmito raketami. Strategické zbraně mají v záměrech Ruska mimořádně vysokou prioritu, takže se dá očekávat, že na splnění těchto záměrů budou uvolněny i adekvátní finanční prostředky.
„Raketové“ plány Kremlu bývají dávány do souvislosti s americkou protiraketovou obranou. Rusko prý odstoupilo od odzbrojovací dohody START-2 a začalo rozmisťovat střely Topol-M v odpovědi na americké vypovězení smlouvy o protiraketové obraně ABM. Tomuto zdánlivě nahrávají i tvrzení ruských politických a vojenských činitelů, že Topol-M dokáže proniknout obranným deštníkem USA. Celá situace je ovšem podstatně složitější a takováto schematická vysvětlení nejsou zcela přesná.