Díval jsem se s manželkou na Cestu do pravěku, protože tento film, byť spíše chlapecký, dosud neviděla. Kromě hezky provedených triků, jsem se zamyslel nad jednou věcí. A to, jak se změnila většinově dnešní mládež. Tehdy se podnikaly výpravy a chlapci i děvčata uměla být na podobnou výpravu připravena. Nehledě na vycházející tehdejší časopisy pro děti a mládež. Mnohé si pamatuji dodnes i já, přestože jsem mnohem mladší a jak přežít v přírodě jsem zažil hlavně na táborech (vlastní vaření, stavba stanů, kuchyní, latrin, příprava dřeva, orientační závody, plnění úkolů, výroba nástrojů, přenocování pod širákem atd. Samozřejmě to bylo i o vedoucích, ale nás měli na starosti převážně oddíloví vedoucí, kteří byli policajti nebo vojáci z povolání.
V porovnání s tím, jak byli kluci připraveni na výpravu do neznáma, tak mi přijde až směšné, že dnešní dospělý neumí ani polovinu. Pak se není čemu divit, že v lednu nebo únoru jdou zachraňovat na Sněžku debila v jarní bundičce, polobotkách a kytarou.
