hezký, hezký, jen tak dál

ale já myslel fakt něco spešl, zatím tu není nic moc extra, teda až na pád výjimek
Mě se teď vybavil jeden ze zážitků, na který asi nezapomenu, ale neměl by se zveřejňovat.. byla to situace, když jsem svou první přítelkyni viděl vycházet po schodech od vlaku na nádraží ve Vítkovicích.. Když tak nad tím přemýšlím, tak to bylo asi fakt to nej..takový to očekávání, neuvěřitelná nervozita, ale taková nádhera.. bylo mi tehdy 17..

mno to mě teď nějak dojalo
-> Petr Šťastný: nádhera!! Tohle beru jako skoro samozřejmost, já myslel něco ´obyčejnějšího´ a přitom neobyčejnýho
